Kutná Hora

18. května jsme se vypravili na farní výlet do Kutné Hory. Jelikož zde otec Milan působil,, měli jsme velké možnosti oproti jiným návštěvníkům. Viděli jsme místa, kam se ostatní nemohou podívat. Přálo nám i počasí. Ještě v sobotu ráno pršelo, a tím pádem cesta byla v pohodě. Po příjezdu do Kutné Hory se začalo vyjasňovat až ke svitu sluníčka. To nám vydrželo celý víkend. Chrám svaté panny Barbory nás fascinoval už zvenku. Srdečně nás uvítal otec Jan Uhlíř, který zde působí. Začal u vchodu všem s úsměvem podávat ruku, ale záhy zjistil, do čeho se pustil. Bylo nás totiž 130, opravdu, museli jsme jet třemi autobusy. Otec Jan nás upozornil, že se rozloučíme už jen společným pozdravem. Velice poutavě nám vyprávěl o chrámu a potom jsme se vydali na prohlídku. Uvnitř si mohly naše 2 varhanice zahrát na varhany a náš farní sbor si zde též mohl zazpívat. To bylo pro nás silným zážitkem. Otec Milan nás vzal i na nejvyšší ochozy na střeše, to se nám tajil dech a byli jsme plni úžasu, vděčnosti a pokory. O tom všem vypovídají naše fotky. Můžete se podívat.

Dalším silným zážitkem pro nás byla návštěva Stříbrných dolů. My jsme dnes zhýčkaní různými vymoženostmi a už si neumíme představit, jak tenkrát lidé těžce pracovali. Bylo to také velmi nebezpečné,takže se počítalo i se ztrátami lidí.Zde se nám též podařilo něco vyfotografovat.

Potom jsme se přesunuli do chrámu svatého Jakuba, kde pro nás otec Milan sloužil mši svatou. . Místní farníci ho moc srdečně uvítali a bylo vidět, jak je jim po něm smutno. No, ale teď je náš (zatím). Zde si také náš chrámový sbor zazpíval a prožili jsme krásnou mši svatou.

Po ní nás pozvali naši hostitelé na faru k občerstvení. Všechna čest, jak nás v tomto počtu přijali. Ale ani my jsme nejeli s prázdnou. Naše šikovné hospodyňky upekly výborné koláče, které všem moc chutnaly a přivezli jsme ozdobený chléb z naší pekárny. A ten není ledajaký, je vyhlášen CHLEBEM PARDUBICKÉHO KRAJE. Užili jsme si zde moc hezké chvíle, navázali kontakty a pozvali nové přátele k nám. Chceme moc poděkovat za přijetí a spoustu dobrot pro nás připravených.
Dále jsme se podívali do VLAŠSKÉHO DVORA, kde jsme viděli i ukázku ražby stříbrných mincí. Zde toho bylo k vidění opravdu hodně. Ti, kteří si chtěli prohlédnout Kutnou Horu z výšky, vystoupali s otcem Milanem na věž v kostele sv. Jakuba.
Spokojeni jsme se přesunuli do Sedlece, kde jsme navštívili KATEDRÁLU NANEBEVZETÍ PANNY MARIE. Zde nás čekalo opravdu milé a srdečné povídání, všechny nás moc zajímalo a také jsme se nezapomněli ptát. Prohlédli jsme si mimo jiných zajímavostí krásné SANTINIHO SCHODIŠTĚ, a úžasnou monstranci v otáčivém pohybu.

Nezapomněli jsme ani na Kostnici. Zde jsme si mohli zapálit svíčky za naše zemřelé. Tady si člověk může uvědomit pomíjivost našeho života.

Jelikož jsme kvůli počtu byli rozděleni do 4 skupin, stíhali jsme program časově jen tak tak. Byla na nás patrná i únava. Panu faráři se zželelo svých farníků a podařilo se mu zde sehnat posezení venku pro nás všechny. Tak jsme mohli posedět u pivečka, vína, kávy, čaje, klobásek a nevím čeho ještě a zažít si ten krásný den. Pak už následovalo jen společné foto, poděkování otci Milanovi malým dárečkem a on nám na oplátku dal své požehnání. My jsme zazpívali ABY NÁS PÁN BŮH MILOVAL, MILOVAL ..... Doufáme, že se to lidem kolem nás líbilo.

Všichni spokojení a šťastní jsme nasedli do autobusů a naši řidiči nás bezpečně dovezli domů. Bylo prima, že jsme prožili něco společně a máme krásný zážitek. Otče Milane, díky.