Orlické hory

Vzhůru k výškám aneb za sněhem do Orlických hor

V týdnu 9-14. února 2014 zavítala část naší farnosti do malebné vesničky Nová Ves u Orlického Záhoří. Všíchni členové naší expedice očekávali tuny sněhu a závějí, avšak opak byl pravdou. Když jsme dorazili k naší ,,perníkové chaloupce ", která nám poskytla dočasný domov, byli jsme rozčarováni. Všude sněhu jako u nas na Vysočíně ,,A bylo jaro",  jak se praví v Broučcích od Jana Karafiáta. 

Z našich ,,koňských povozů" jsme vybalili běžky, sjezdovky, boty a další lyžařské náčiní. Byli i tací, kteří si pro jistotu vzali i plavky a koupací čepice. ,,Co kdyby náhodou přišla voda z hor ". Po vybalení všech batohů, kufrů, tašek a jiných zavazadel, plných jídla, pití, oblečení, bot a kdo ví čeho všeho ještě možného, nás čekalo malé překvapení. Chaloupka sice byla jako z perníku, ale my jsme se již po vstupu do verandy objevili v jiném stoleti, v dobách našich babiček a dědečků. Všechno tu bylo jiné, nizounká dvířka do místností, voděnka jen studená a všude tam, kde se netopilo, na nás dýchala zima. Vše kolem nás bylo skromné a prosté, ale ze všeho dýchala taková ta láska, Boží pokoj, svornost a jednoduchost, vlastně krása, jak bylo vše uspořádáno. A také to tak bylo. 

To co jsme zde mohli prožít, bude zapsáno v našich vzpomínkách až do konce života. Překrásné sluneční počasí nás doprovázelo celý týden, jen v uterý dopoledne se trochu zakabonilo. Každý den jsme vyráželi vstříc závějím, ktéré nás čekaly pouze na vrcholcích Orlických hor, tedy na Šerlichu 1027 m.n.m, Velké Deštné 1115 m.n.m a na okolních sjezdovkách, jako : Bedřichovka, Říčky či Deštná.

Každý si tu našel své sportovní vyžití - sjezd, či běžkování přenádhernou přirodou. Právě na běžkách jsme někteří mohli prožít dotek Boží ruky, právě při udělení svátosti smíření a nejen při tom. Vystupující sluneční svit nad vrcholky hor a zasněžených lesů, se třpytivě pokrytými údolími, dodávaly těmto místům neopakovatelné kouzlo.

Po návratu z těchto denních výletů jsme každý den slavili mši svatou, doprovázenou scholou ze Sádku, jako poděkování za celý den. Nejeden večer jsme pro zpestření zavítali na bowling do nedalekého penzionu ,,Rampušák", popř. jsme strávili večer s kytarou nebo společenskými hrami u jednoho stolu se skleničkou dobrého ,, božolé " či jiného moku.

Nastal poslední den našeho pobytu, který jsme zakončili návštěvou poutního místa v Neratově. V kostele Nanebevzetí Panny Marie o. Milan odsloužil mši svatou za nás a naší farnost, i jako poděkování za vše, co jsme zde mohli prožít.

 

Závěrem bychom chtěli poděkovat o. Milanovi, že nás na ,,pouti " doprovázel, dále manželům Stodolovým za zorganizování pobytu - rekreace a hlavně našemu Pánu, který tam byl celou dobu s námi.

 

"Účastníci zájezdu "

Jdi zpět